na Blog.cz

Ahoj všem, co ještě na tento blog nezapomněli!

Protože mi přijde, že na něj zapomněli snad úplně všichni! :(

Často jsem se dívala, jestli sem některá z adminek přidá nový článek, ale pořád se nic nedělo, tak to přebírám já. Po dlouhé době zase něco sesmolím ;)!!

Takže moje tragické Vánoce jsou pryč, teď už si jenom užívám svátky a prázdniny. Plánujeme Silvestr a zatím se daříí..:)

Počasí se ale vymyká! Nesněží, právě teď venku prší. Ale včera jsem byla na horách, takže jsem si toho sněhu aspoň na jeden den užila!!

A jak jste si vy užili Vánoce?

Co plánujete na Silvestr?

A je tam u Vás sníh?? :))

P.S.:

Mám narozky:))A tohleto je má narozeninová písen:))

http://www.youtube.com/watch?v=cMg5cQd5f50

musíte si to zkopírovat do prohlížeče,jinak to neuvidíte:))

Pokud máte náladu na video, které za těch pár minut stojí, určitě se podívejte na Americkou taneční skupinu Team Iluminate.

Povětšinou nedělají nějaké extra kousky,ale provedení je úžasné.

Vystupovali v Amerikans Talents.

První je přímo z tama. Doporučuji dokoukat celé.

druhé video je na písničku Bad Romance od Lady Gaga. Taky úžasné

těším se na vaše názory.

Kacalan

Ne, dobře, tak všechno úplně ne! Třeba to, že dokážu otevřít ledničku, vybrat si jídlo a najíst se. To opravdu těžké není. Ovšem těžší už je, jít se zvážit a zjistit, že mám dvě kila navíc a potom celý den nejíst...To už je "nemožné"!

Stejně tak je nemožná spousta dalších podobných 'obyčejných' věcí. Ale proto jsem si neřekla, že budu na téma týdne psát!! Bylo to něco "nemožnějšího"!

Můj příběh se odehrává cestou domů, když už je tma, zrovna mě kamarádky doprovodily k polní silnici, která vede k mému domu. Neposlouchám písničky, jen si tak jdu se skloněnou hlavou a přemýšlím, jaké by to bylo, být nějak výjimečná.

Já vím, kýčovité přání, ale pro mě je to prostě nemožné! Když už se snažím nějak vyčnívat z davu, někdo mi to dokáže překazit. Napříkald spolužáci! Jsou to všichni takový davový typ!

Já jsem prostě jiná. Jak chováním, tak vzhledem! To je každý, já vím, ale já prostě nedokážu přijmout to, že se oblíkám stejně jako ostatní. Že se chovám jako ostatní jenom proto, abych měla kamarády! Přispůsobuji se a nebaví mě to!

Přemýšlím, myslím na svou knížku. Na upírky, co se v počítači zatím seznamují sami se sebou a já už je mám v hlavě rozhádané, rozejité, ublížené, znovu shledané... Přemýšlím nad tím, jaké by to bylo, kdybych se umístila v soutěži o nejlepší Urban Legends na nějakém z prvních 30 míst a můj příběh byl zveřejněn ve společné knize. Chci, aby to vyšlo, ale pochybuji..

Ach! Proč se pořád tak srážím? Je to opravdu tak nemožné? Je pro mě vážně nedosažitelné zveřejnit svou knížku, vydat ji?!

Pro mě je tolik věcí nemožných...Mohla bych možná sepsat seznam...

Vydat knížku

Dostat se na gympl

Změnit styl (konečně si jet to svoje, bez následků)

Najít si kluka

Dostat se na vysokou

Mít spoustu skvělých přátel

Zažít bezvadné akce

Stát se psycholožkou

Vydat další knížku, zaměřenou na něco vážnějšího

...bla bla bla

Byla bych tady hoodně dlouho!

Fajn, teď si o mně myslíte, že jsem blázen!

Ani jsem si nečetla články na téma týdne od ostatních, takže se asi hodně liším..:)

Nevadí, přeberte si to (mě) jak chce. Já mám své "nemožné". Já to vidím takhle.

Dnes jsme konečně dostaly naše krokoměry.

Co to je? Takový malý černý přístroj, který máte celý den připnutý na kalhotách.

Ráno to vynulujete a celý den nosíte. Sundává se to akorát do vody. Počítá vám to kroky, kilometry a spálené kalorie.

Od nás ze třídy máme většina holek krokoměry. Kluci nabídku nedostali,ale možná jim to ještě dovolí.

Podle průměru třídy jsem asi uprostřed. Jedna kámoška mívá o pár tisíc míň , protože celé dny sedí u Pc her.

Za to druhá spolužačka mě i v ten nejvytíženější den o pár tisíc předběhne. Zatím se moje kroky pohybují mezi 7 - 12 tisíci kroky. ale každým dnem jich ubívá, divné. Ale ti fyzicky náročnější dny tohoto týdne mají ještě přijít, tak uvidíme.

jen tak pro zajímavost mě do konce počítání kroků čeká tréninku na ZUŠce, sportovní soutěž a volleybal. A není to každé v jiný den. Jo a ještě jsem zapoměla na celkem tři hodiny tělocviku. Respektivě dvě + hodina sportovek zítra na 7 hodin.

Možná je ještě doženu.

Krokoměry vřela doporučuju. Aspoň jsem zjistila, jak málo se hýbu a to jsem si byla jistá, že jsem hyperaktivní a budu mezi nejukrovanějších krokovaček. :D

takže doporučuji a držte pěsti

Kacalan