Červen 2012

Osud?...pche

16. června 2012 v 23:43 | Kacalan |  Moudra od puberťáka :)
Ne každému je příjemné zjistit, že máme předem nalinkovaný život. 6e každé naše rozhodnutí je předem známo, že z vlastní vůle jednáme podle jisté osnovy. 6e já mám v osudu sepsáno, že napíšu tento článek. Taky mi to není příjemné. Jednám podle aktuální situace a ne, podle toho, co si kdo myslí! Nebo snad ano? Toť otázkou. Někdy bych se ráda podívala, co mi osud připravil, čeho dosáhnu.......,ale někdy ne. Nechci vědět, co bude za pár let, ba ani za pár měsíců. Bojím se. Bojím se, co bych zjistila. Nemám zájem vědět o smrti ablízké, když vím, že bych mu nemohla pomoci, protože bych nejšpíš měla v osudu sepsáno.
Ježiši, co to zase píšu za plky? Sama se děsím těhle řádků. Jdou mi z nitra ne z hlavy.
Osud. Co to vlastně je? Máme opravdu nalinkovaný celý život????
Možná je celý náš život jako šachovnice. lidi, kteří nám prochází životem, zanechávají sptopy. Někteří jsou jen, z části nevýrazní pěšáci,ale i pěšák může být důleitý, a někteří jsou důležití. Ať už je to král či královna. A osud hraje sám se sebou. Černí jsou ti zlí, ti kteří nám život zpestřují hádkami a spory a bílí jsou ti nejlepší. Nejlepší kamarádi, rodiče, rodina... kdokoliv. Kdokoliv, kdo je pro nás v dobrém důležitý. Někdy osud zariskuje a postaví figurku do nevýhodné situace a třeba o ni přijde. Pro něj to nic neznamená,ale mi můžeme přijít o důležitého člověk,ale příště, příště můžeobyčejný pěšák přejít celé pole a z kamarádství vykvete láska, pravá a silná. Ale když nkdo takoví zůstane sám spolu s králem, tedy nejspíš vámi nebo někým velice,převelice důležitým, proti velké armádě, podlehne. A my hřadneme. Samotný král málokdy vyhraje bitvu. Bohužel.
A nebo se staneme vítězy. Zvítězíme nad všemi lidmi, kteří nám chtěli zničit nebo alespoň opepřit život hádkami nebo pomluvami. Pak na sebe můžeme být pyšni. Zvládli jsme se poprat sami se sebou. Nebo spíš to dokázal náš osud. Když už není žádná černá figurka, zbydou jen ty bílé, ať už je jich pět nebo patnáct, zůstanou s námi navždy. A pokud ne hmatatelně, fyzicky, ve vzpomínkách vždy a nic nám už je nezkazí a budeme umírat šťastní. Ale pozor, ať hra neskončí moc brzy. Ale nejdůležitější, nikdy se nevzdávej. I ten nejosamělejší král má šanci na výhru.

Vzpomínky zůstanou, snad...

16. června 2012 v 22:56 | Kacalan |  Moudra od puberťáka :)
Jednou, až budu stará a nemocná, chci mít v paměti všechny úžasné lidi,které teď znám. Lidi, kteří mi vstoupili do života a změnili ho. Třeba neatrně,ale stálo to za to. Fotky mi nestačí, všechno chci mít v živé paměti. Chci, aby jednou, když náhodou zapomenu, nás osud dvedl dohromady a my si mohli znova říct,, Nazdár'' a vzpomínat...

Sen, taková ta blbost

15. června 2012 v 23:56 | Kate |  Moudra od puberťáka :)
Víš co chceš? Jsi si tím naprosto jistý? Nezměních postupně postoj nebo názor?
Nezměniš se ty?
Takové otázky se často neslyší. Určitě méně než věty,,Jak se máš?' nebo ,,Nepujčíš mi prachy?''
Ale takový sen by měl být každý. Ať už dětiský sen o hrdinském hasičovy nebo supermodelce,ale snění je důležité. jen vaše fantazie vám pomůže utéct od reality, když se vám nelíbí. Můžete tam všechno změnit a stát se třeba tarzanem nebo se ponořit do ponurých myšlenek a užírat se.
Sen mám i já. Ano, možná se budete divit,ale sen, trvající už od dětství,přečkal zatím všechny nástrahy dospívání a přežil. I když už začínám pochybovat, že se splní, pořád se snažím, udělat něco, aby se splnil. Už to natahuju. Chtěla bych vidět své jméno na obálce knihy. Chtěla bych vejít do knihkupectví a vidět knihu se svým jménem, začíst se do známých řádků. Netoužím po slávě, možná po uznání. Abych už nemusela pochybovat, že něco umím. 5íká se VĚŘ, BĚŽ A DOKÁŽEŠ. Ale bojím se. bojím se, že to nevyjde. Bojím se, že uvěřím, poběžím a zakopnu a....ležím.
Ale zpět ke snu. I těchto pár řádku, by mě mohlo posunout na dlouhé a namáhavé cestě za vyplněním. Ale bez podpory to nejde. Mé kamarádky buď nečtou vůbec a nebo se k mým pracem nevyjadřuji. Mamce jsem se nikdy nějak extra nesvěřila a sem nikdo nechodí. A když už sem někdo zabloudí, je to opravdový bloudil, který zase rychle bez přečtení článků zmizí a mě se uznání nebo kritiky nedostane.
Sny jsou důležité, tak proč se jich dobrovolně a bez boje vzdávat?

Většinou

15. června 2012 v 23:45 | Kate |  Moudra od puberťáka :)
Většinou....
nebudeš nejhubenější či nejtlustší na světě,
nebudeš nejchytřejší, či největší hlupák.
nebudeš nejoriginálnější
nejmilovanější
nejnadanější
nejoblíbenější
nejvtipnější
nejvyšší, či nejmenší.
nejsvětleší, či nejtmavší
nejhezčí, či největší škaredka.
Ale i přesto všechno, i přes všechny lepší lidi, kteří se v těch miliardách najdou, jsi a budeš jenom ty sám sebou. Nikdo tě nemůže napodobit,pouze ty. Ani nejlepší herec světa, by tě nemohl naprosto vystihnout. Ani ty se neumíš zahrát. Jen přirozenost je to pravé. Ty jsi ty! a nikdo jiný!
/Ani jednovaječné dvojče/

Kluci vs Holky

15. června 2012 v 23:39 | Kate |  Moudra od puberťáka :)
Proč?
Když se setkají dva kluci. Jeden hubený vytáhlý sotva padesát kilo,druhý při těle, vysoký, mohutný, tak, tak, že mu stačí stupnice váhy, kluci říkají, že ten menší je slaboch.Vyznávají právo věšího a silnějšího. A holky?
Když se potkají dvě rozdílné holky, ostatní ,,fandí'' té menší a slabší. Protože holky takové být mají. A teď bychom se všichni mohli zamyslet, jaká je to nespravedlnost.
A není to jen ve váze. Kluci se předhání, kolik dní vydrží bez sprchování nebo výměny trenek. Ano,mluví ze mě vlastní zkušenosti. A holky. Soutěží o lepší look nebo makeup. Dopře, pochopím, když holka nosí podpadky, protože si připadá malá, nebo push-upku, protože má malá prsa,ale co nepochopím, je vypatlanost ,,blonďatých hlav'' (nechci nikoho urazit). Stačí mít dvakrát po sobě stejné tričko, nebo dokonce snad úplně stejné oblečení, je z vás nemoderní louser. A proč? Proč se všichni honíme za uznání od lidí, kteří nám do života nemají kecat? Proč nejsme sami sebou. Jenom na FB najdeme tisíce, možná i více statusů, zvlášť u fotek, hlasajících myšlenky typu: Jsem jaká jsem, jsem originál, nemusíš me mít rád a stovky dalších. Ale přitom jen napodobujeme jiné. Píšeme to, protože to píšou jiní. Píšeme, že jsme škaredé, aby nás ostatní utvrzovali v tom, že to není pravda. Ale.....nejsem vyjímka. Taky dělám před ostatníma machra, protože oni to...nechápou. Nechápou a ani nechtějí pochopit....vlastně ani nevím co. Mě? To nemůžu chtít. NIkdo mě nedokáže pochopit. Nebylo by to tím, že bych nechtěla, ale ...neznám a nechápu se ani já.Zašla jsem už daleko. Taky bych nepřiznala, že se mi líbí jedna určitá skupina, protože na ni všichni nadávají a nemají ji rádi. Říkají, že jsou to nástupci Biebera,ale... moc ale.Líbí se mi jejich písničky. Je to moc velký problém.
Lidi zamyslete se. Ne nad tím, jestli jste lepší než někdo jiný. Na světě jsou milony lidí a vždy bude někdo lepší,ale nikdo nebude já.