Srpen 2012

Stairs - 11.Díl

29. srpna 2012 v 21:40 | Kacalan |  Fan Fiction

Stairs - 10.Díl

28. srpna 2012 v 21:37 | Kacalan |  Fan Fiction
Pozn.: Nevím, jak mě to napadlo a trochu se děším slov, které jsem napsala. Je to čím dál zamotanější, až se v tom málem ztrácím i já. Musím se vám přiznat, ale je to první povídka, u které jsem dopsala 10.kapitolu v jedné řadě. Musím si zatleskat a vám se chci omluvit, že tato povídka není dokonalá, ba ani dobrá, ale nedokážu své hlavě a rukám poručit, aby to ukončily nějak smysluplně a bohužel musím psát dál. S pozdravem vaše Kacalan

Stairs - 9.Díl

27. srpna 2012 v 21:34 | Kacalan |  Fan Fiction
Pozn.: Hmmm, zajímavý díl o ničem :DD

Stairs - 8.Díl

26. srpna 2012 v 21:28 | Kacalan |  Fan Fiction

Pozn. autorky: Osobně se mi tento díl nelíbí, ale kvůli předem vymyšleným situacím to jinak napsat nemůžu. S omluvou Kacalan

Stairs - 7.Díl

24. srpna 2012 v 20:51 | Kacalan |  Fan Fiction
Pozn.:Vím, že základ téhle povídky je strašná blbost, ale mě ji baví psát, takže vás i přesto budu zatěžovat těmahle žvástama. Za komentáře budu samozřejmě ráda, ale hodně stojí i o ty kritické. Omlouvám se, pokud nebudu stíhat přidávat díly této nebo jiné povídky, ale to víte, prázdniny.

Fan Fiction - rozcestník

23. srpna 2012 v 21:37 | Kacalan

Fan Fiction

Jednodílné
Harry, kalhotky a šílený trapas (Harry)
Lístky (Zayn)
Dopis (Niall)
Roztekla se mi v náruči (Niall - psáno s dalšíma autorkama)
Numerologie (Harry)
Slow love... (Niall)
+ vánoční
I am Kevin (One Direction)
Veselé Vánoce (Louis)
Perníkové srdce (Liam)

Vícedílné
Špatný řidič ( Louis)
Čína a české řízky aneb My food ( Niall)
Zápisky Sam Christler aneb Můj týden s 1D (1D)
True or Fals ( Harry)
Stairs (Louis)
With the death in the eyes ( Niall)
Dunkel ( připravuje se...)
Znásilnění (1D, psáno s Yimou)
Rivalita ( psáno s Yimou)
The End (Harry)
Dva na snowboardu (1D)

13+

Autoškola- jízdy 2 aneb křeče v rukou

17. srpna 2012 v 16:12 | Kacalan |  Autoškola
Druhé jízdy mám už za sebou. Milý pan autoškolák se se mnou domluvil na minulé pondělí. Na deset ráno. Já vynervovaná vstávala hodně brzo a připravovala se psychycky i fyzicky. Není zrovna jednoduché vozit tunového chlapa, který člověku pořád kecá do řízení. Bylo třičtvrtě a potom i rovných deset, ale on nikde. Po delší diskuzi s otcem zvedl telefon a dovolal se. Bylo mi řečeno, že hodinu mám přesunutu na desátou hodinu dopolední. Avšak ve středu. Než jsem stihla zareagovat, telefon byl položen a já měla domluvenou hodinu na den, kdy jsem celý den měla být u kamarádky. Naštěstí jsem v úterý zase seděla v učebně na hotelu Moskva a snažila se zapamatovat si co nejvíce zákonů. Bylo mi dovoleno přesunou si hodinu na další den, čtvrtek, avšak až na odpoledne. Souhlasila jsem a ve čtvrtek ve štyři jsem byla nachystána před naším domem. Projížděli jsme křižovatkami, ať už řízenými nebo světelnými. Projeli jsme část města. Chyby byly a to velké. Málem jsem přejela chodce, nestihla jsem odbočit na křižovatce a nebo si narazila koleno. I přesto všechno a velkou křeč v pravé ruce jsem si podle něj vedla dobře. Dokonce mě pochválil za řazení, které mi minule vytknul. Použila jsem své nově koupené rukavice a ruce se obešli bez otlačení a puchýřů. S pochvalou mě vyhodil na začátku ulice a já to domů došla pěšky i s helmou v ruce. Další hodina je zatím v neznámu. Učitel jel někam pryč a vrací se v úterý. Hodinu teorie mír nebudu, stihnu pouze jízdy. Týden potom odjíždím na dovolenou. Doma se sice učím a připadám si jako největší prázdninový šprt, ale chci vidět, jak desátého, kdy mám dělat závěrečné zkoušky, prolezu. Doma jezdím i na své motorce a věřte nebo ne, už mám za sebou i první pád. takže nohy celé dobité a koleno jsem nemohla ohnout. Teď už jsem ready a čekám na příští týden.

Chceš psát? Tak piš! aneb Jak na to!

12. srpna 2012 v 20:04 | Kacalan |  Moudra od puberťáka :)

Chceš psát? Chceš napsat povídku? Dobrou povídku nebo příběh? A vš vůbec, jak na to?
Žádný unikátní návod není. Po pravdě existují jen dvě pravidla, jak napsat například úspěšnou povídku.
1. Čtěte. Čtení pomáhá v rozvíjení schopností. Pro vaše psaní jsou přínosné i povídky jiných začínajících autorů. Při čtení je dobré si nahlas říkat, co se vám jako čtenářovi nelíbí a co je vám proti srsti. Pozor můžete dávat i na pravopis. Těch chyb se potom vyvarujte.
2. Pište. Nic není na poprvé. Můžete rozepsat padesát knížek než najdete nápad, který se ujme. Avšak s každým pokusem se bude vaše psaní zlepšovat a nakonec výsledek bude stát za to.
Toto by teoreticky stačilo. Ale vám to na dostatečný článek nestačí, že? Tak to trošku rozebereme v celém článku.

Autoškola.- jízdy 1 - Uhýbám na levo

3. srpna 2012 v 22:59 | Kacalan |  Autoškola
Autoškola není jen o teorii, ale jednou z hlavních věcí je praxe. Tou musí projít každý, i já. V úterý, na hodině teorie jsme se s autoškolákem domluvili na jedenáctou hodinu dnes, v pátek. Dopoledne jsem si šla vyřídit občanku, ale už o půl desáté jsem byla zpět doma. Díky velice teplému počasí jsem se hned vyslékla z propoceného trička a jen v podprsence usedla k počítači. Očekávala jsem ho až na jedenáct, takže jsem ani o půl jedenácté nespěchala. Avšak můj milovaný učitel půl pět troubil před domem a otec na mě vypiskoval. Popadla jsem první tričko a vyletěla ven. Popadla jsem svou osobní helmu a nasedla k autoškolákovi do auta. Uff, to bylo o fous. Dojeli jsme ke garážím, kde měl motorku schovanou. Byla červeá a dobře dvakrát tak velká než můj osobní Simpson. Dostala jsem oranžovou vestu a po krátké přednášce nasedla. Čekala jsem, že dojedeme na nějaké parkoviště a tam budeme dělat základy, avšak my vyrazili rovnou do provozu. Později jsem se dozvěděla, že za to může taťka, protože mu prozradil, že trochu jezdit umím. RADA: Na první jízdu si buď vezměte nebo požádejte o rukavice. Po seznámení s motorkou je třeba potřebovat nebudete,ale je lepší je pro jistotu mít. Já je neměla a plyn šel velice ztěžka. Už po několika minutách jsem necítila ruku a občas nenápadně rozhýbávala křeče. Musím se pochválit, řadila jsem jako profík, ale měla jsem problém s blinkry. Buď jsem je nezapla nebo zapomněla vypnout. Nejhorší bylo, že můj autoškolák váží dobře přes sto kilo a neustále mi řídítka nakláněl doleva. A to ikdyž jsem zatáčela doprava. Nakonec jsem ve zdraví dojela domů a mohla jít ledovat ruku, protože takové křeče jsem ještě neměla. Dobře půl hodiny jsem nemohla dlaň sevřít v pěst. Příště beru rukavice a už v pondělí bych to měla zkoušet znova. Budu vám podávat hlášení.
Vaše chromá Kacalan.

Dívka patnáct, starší ale šílenější

2. srpna 2012 v 13:43 | Kacalan |  Kecy
Dnešním dnes, úderem půl šesté se ze mě stává osobě za sebe ručící. Dnes je mi patnáct let a necítím žádnou změnu. Je to pořd stejné. I když podle zákona u můžu souložit, není s kým. Takže žádná změna. Je to pořád stejné. Necítím se dospěleji ani vyspěleji. není to žádná změna. Ozvalo se mi dnes už dobře pětadvacet lidí s blahopřáním a velice mě to potěšilo. Moc vám všem děkuji a jsem ráda, že jste si vzpomněli. Je mi sice patnáct, ale v srdci jsem stále osmiletá holčička, která je pro každou blbost. Ano, možná jsem blázen a šílenec, ale dá se se mnou pokecat. Teda, snad. Udělám z tohoto takový děkovací článek. Chci poděkovat rodičům, se kterými se nenudím, sestře za zbystření smyslů, zbytku rodiny, kteří mě občas i podrží. Zvláště sestřence, která mě donutila jezdit na tábory a je prostě úžasná, díky. Pak samozřejmě kamarádům, ať už starým nebo novým, jmenovitě : Anda, Hanka, Martinové, Domča,Magda, Pavel........, děkuju za to, že jste. Jste pro mě důležití a já vás mám ráda. Samozřejmě musím poděkovat učitelům a Directioners holkám. V poslední řadě musím poděkovat ,,nepřátelům'', kteří mi ukazují, že je nutno bojovat. Tak tedy všem Děkuju :)