Září 2012

Jsem amatér...v grafice

29. září 2012 v 21:53 | Kacalan

Po dlouhé době jsem i přes narůstající povinosti zapojila výtvarnou část mozku a pokusila se stvořit něco grafického :D. Tentokráte mi do oka vlezli tři členi skupiny 1D. Doufám, že všechny obrazovky nálet obrázků přežijí a po rozkliknutí celého článku by se měly zobrazit. :D

Opilý astmatik - Můj milovaný pejsek

27. září 2012 v 23:37 | Kacalan |  Krize pubertálního věku
Nechápu, proč některý pes krásně poslouchá a jiný je blbý až to bolí...

WTF? aneb najdete smysl?

23. září 2012 v 0:32 | Kacalan |  Odpadkáč
Každý normální člověk píše o půl jedné básničku. Ale co v tuto hodinu čekat? Bláboly a nesmysly. Bohužel je to můj případ. Prosím, nemyslete si, že jsem nějaká trapka, ale protě jsem sepdala první věc, která mě napadla a prostě klikla na tlačítko zveřenit. I když, chudák slon... Kacalan

Přijel bagr růžový,
povozit se na slonovi.
Slon však říká: ,,Ne, ne, ne!'',
že bagr ho nesveze.
Bagr se hned dušoval,
že i do Antarktidy by ho vzal.
Avšak slon si na svém stojí,
naložit bagr, prý se bojí.
Bagr však pomocí žebříku,
chystá se na voji projížďku.
Slon vytahuje mobil svůj,
a volá ,,Já jsem vůl!".
,,Volal mě někdo?",
přiběhl vůl,
oporu potřebují jako sůl.
Slon chtěl zaolat opici,
zda upletla by mu záchranou čepici.
Avšak s pípnutím mu mobil oznámil,
že by ho klidně i omámil,
ale nikomu se nedovolá,
protože ho nenabil.
Tak tedy s bagrem na hbetu,
výráží udělat neplechu.
Vůl za nimi s krávou klusá,
bagr na něj z výšky flusá.
Hledám logiku v těchto slovech,
avšak radši se zavřu v bagříchdomech,
a vymažu růžovou z pameti,
ale dřív to přenesu na děti.

Líná sobota a konverzace s lidmi

23. září 2012 v 0:21 | Kacalan |  Odpadkáč
Ano, miluju, když můžu celé odpoledne prležet s dobrým jídlem u filmu nebo počítače v pyžamu. O to je horší, když mě někdo donutí se převléct. Tak jsem tedy na nátlak rodičů nahodila tepláky a šla popřát dědovi, ha ha ha. Následovně z toho bylo velice dobré téma na konverzaci s kamarádem. Ale díky dvouhodinovém telefonátu a dalším zabíječům času jsem neměla na nic pořádného čas, ale teď o půlnoci mě chytla můza a já místo chtivé dohledu na zelené ikonky ve skypu radši vyplodím další slátaninu slov, tentokrát rýmovaných. Najdete je v celém článku, ale moc mi nefanděte.


Kamarádčin kluk a malý odstup

20. září 2012 v 22:49 | Kacalan |  Krize pubertálního věku
Jsem dohazovač nebo mega křen?

Prohibice aneb školní otrava

20. září 2012 v 21:45 | Kacalan |  Mé okolí
Škola po nás žádá úkoly od všeho možného. Na mě padl černý petr jménem prohibice. A proč to zveřeňovat jen ve škole, když už jsem se s tím mořila. Tůdle! Tak zaplníme blog aspoň těmadle žvástama, třeba se dozvíte něco nového nebo vám to pomůže ve vašem studiu i případném referátu.

Budoucí studium? Jáj

19. září 2012 v 21:21 | Kacalan |  Kecy
Střední škola se blíží a já v duchu křičím strachem!

Lístky

18. září 2012 v 22:01 | Kacalan |  Fan Fiction
Slíbená ff pro jednu zapálenou Directionerku jménem Anička Ligrová. Tak doufám, že nezklamu.

Domi, chceš mě zabít?

17. září 2012 v 23:15 | Kacalan |  Mé okolí
Někdy je osobitost pomíjmá, stejně jako nálady v kamarádství...

Nejlepší kamarádka nebo zatajené dvojče?

17. září 2012 v 22:49 | Kacalan |  Mé okolí
Hlemzy o osobě mi blízké a možná ještě víc...

Mé okolí aneb blízcí lidé

17. září 2012 v 22:22 | Kacalan |  Mé okolí
Nová rubrika? Ano! A důvod. Poslední dobou si všímám, že lidé kolem mě mají nezvyklé životní příběhy. Ať už je to nejlepší kamarádka, spplužák nebo jen obyčejný kluk z města. nevěříte. To vám právě chci ukázat. Po přetení všech příspěvků, což se vám nikdy nepovede přečíst, ale hlavně mě napsat, byste měli znát mé okolí a lidi, na kterých mi záleží nebo které znám. Ale také pár lidí, které neznáám ani já sama, ale jejich příběh si domýšlím podle okolností nebo situace. A nebo prostě lidi, kteří mě zaujali a jsou pro mě tak zajmavý, abych o nich sesmolila několik vět. Nevím, jak dlouho mě tohle nadšení v popisování cizích osob bud bavit, ale začít s tím můžu. Očekávejte několikadílné články o mých přtelých a zážitcích s nimi, kterých je za posledních několik let nepočítaně. Tak tedy směle do toho.
K.

Když už okolí není single

16. září 2012 v 21:31 | Kacalan
A poslední debil zůstal sám...

Autoškola - jízdy a tož tak celkově

13. září 2012 v 13:00 | Kacalan |  Autoškola

Zlepšuji se a je to znát. Bez problémů řadím, řídím i dodržuji předpisy. Když pominu časté zapomínání vypínání blinkrů mám jediný problém. Celkově úkon zastavení a zase rozjetí. V čem je háček. Z vlastní motorky jsem zvyklá nechávat si pravou nohu na brzdě pro případ, že bych potřebovala se rozjet do kopce nebo zabrzdit. A když přidávám plyn, tak prostě nedokážu brdit přední brzdou. No, díky pravé noze na stupačce se mi často motorka naklání a mám problém ji udržet rovně. Autoškolák mi vytýká, že mám nechávat obě nohy na zemi. To se prostě díky zvyku nedaří. Menší problémek. No, ale pojďme od začátku. Jedu, potřebuju zastavit. Podřazuju a přibržďuju, avšak automaticky natahuju nohy už brzo a tím motorka nelibě hopsne. Snažím se na tom pracovat. Zastavím a většinou dostanu výtku kvůli naklonění. OK. Blikne mi zelená a já se potřebuji rozjet. Zařadím jedničku, rozhlédnu a přidávám plyn. U toho pomalu pouštím spojku. Avšak s mou inteligencí ji pustím buď moc rychle, což způsobí trhnutí motorky, takové až poskočení. Nebo ji pouštím moc pomalu, až skoro motorka zdechá a já na křižovatce snad i zestárnu. Několikrát se mi dokonce stalo, že jsem nestihla na zelenou vyjet. Prostě málo času, a to jsem stála první :D Když už se rozjedu, je to v pohodě a já si pochvaluji, jak mi to jde. Ale poté následuje další zastavení a já mám onen problém. Každé jízdy absolvuji s vlastné helmou. Autoškoláckou bych si neriskla. Radši pěkně svoji nebo taťkovu. U těch vím jak se zapínají a jak celkově pracují. Také nikdy nevyjedu bez rukavic. Nejsou to motorkářské rukavice, ale obyčejné cyklistické. Avšak na mé cvičné motorce jde strašně těžko plyn a když jsem je na jednu jízdu neměla, ruku jsem měla v křeči a další hodinu nepoužitelnou. Rukavice bolest aspoň trošku zmírní.
Mám asi tři týdny do zkoušek a po večerech studuju, tak uvidíme...


Krev

11. září 2012 v 22:33 | Kacalan |  Odpadkáč
Utřela slzu
a zhluboka potáhla,
noční vzduch,
jí táhl na záda.

Držíc v ruce žiletku,
udělala zářez,
popadla panenku
a s hlavou sklopenou,
pozorovala pramínek krve.

Červenal se
a barvil vše okolo.
Ona řízla ještě jednou,
nanovo.

Skončila život člověka,
kterého všechno vyleká,
a nevydržel měnší nápor,
někoho kdo neznal zápor.

Nevěřila ve šťastné konce,
tak ukončila to krátce,
trocha krve a dušička maličká,
zabila sebe i človíčka..
ve svém nitru..

Těžká rána opilcova

9. září 2012 v 22:28 | Kacalan |  Odpadkáč
Hlava třeští
a vzpomínky nehledí,
na bolesti hlavy,
a nikdo nevěří.

Pár sklenek šťávy,
ředěné vodkou,
dostatek kávy,
mě držel na nohou.

Fernet, víno, kořalka,
vyděsila nováčka.
Po Redbullu se žaludek vzbouřil,
dokázal pár cigaret vykouřit.

Pak však nastoupila okna do světa,
poslední věta
a pár zvratků do hajzlu,
vzpomínky mizí
a už se nenajdou.

Vystrčíš nohy
a ohneš záda,
jako každý opilec
na držku padá.

S kobercem v puse,
musíš vstát
a další várku,
do záchodu dát.

Pozn.: Trošku nechutné, ale pravdivé.

Školní ráno

8. září 2012 v 22:12 | Kacalan |  Odpadkáč

Otevřeš oči,
ale únava převáhá,
prázdniny končí,
škola jedna otravná.

Zaklapneš budík
a otočíš se na záda,
každý tě soudí,
a to hned z rána.

Noví učitelé,
nové předměty,
bylo by skvělé,
padnout jim do noty.

Musíš vstát,
musíš se postavit všemu,
sám si dát,
trochu realistického džemu.

Nohy se dotknout studené podlahy,
zívneš,
a neřešíš podklady.

Vstaneš,
a chůzí opilce,
vrávoráš,
vstříc veloroční přestřelce.

Přátelé a jiné pohromy aneb My dangerous friends

7. září 2012 v 18:39 | Kacalan |  Kecy
V zásadě jeden den s kamarádkami a jak to dopadlo...


Sraz Directioners Zlín

4. září 2012 v 14:00 | Kacalan |  Kecy
Člověk pro lidi, které má rád a za věci, za kterými si stojí, udělá cokoli. Třeba i v zimě a dešti nacvičuje sestavu o One Direction...