Slow love...

15. března 2013 v 22:39 | Kacalan |  Fan Fiction

Povídka s věnováním pro Artie...


Kráčím po ulici, nohy se mi pletou, z dáli doznívají slabé tóny kytary, jak se jimi pouliční zpěvák probírá. Hladí je jako vlasy své milované, laská a mne ve svých prstech. S láskou jim vykládá svůj životní příběh a teskně poslouchá smutné melodie. Či ne? Mírně stočím své kroky doprava a upnu svůj sluch na tiché tóny. Jakoby ke mě promlouvaly hlasem zmučené bytosti, které láska udeřila nejednu ránu. Nehodlám zrychlit, vychutnávám si blažený pocit, kdy se intenzita hudby postupně zvyšuje, až se mi podaří rozeznávat slova. Má dedukce byla naprosto správná.

I've been waiting
All this time to finally say it
But now I see your heart's been taken
And nothing could be worst
Baby, I loved you first.
Tight my chances
Couldn't be when he is standing
That's what hurts the most,
Girl, I came so close
But now you'll never know
Baby, I loved you first

Ten sametový hlas, jež se držel téměř nad hlasitými vzlyky, se mi vryl pod kůži, zabral myšlenky v mé hlavě a vymetla srdce. Už mě dělilo jen pár kroků přes potěmnělou silnici k prvním stromům parku. Jeden, druhý, třetí.. už od kraje jsem je viděla. Seděli tam, opření jeden o druhého, blonďatý kluk kytaru na klíně, na tváři mírný úsměv.
"Něco optimističtějšího," zaprosila hnědovlasá dívka s vlasy těsně k ramenům a zvedla k němu čokoládový pohled. Ir se pousmál a znova hrábl do strun. Jemně a měkce. Šero znova naplnily líbivé tóny pomalé písně.

The end of the night
We should say goodbye
But we carry on
While everyone's gone

Never felt like this befo-o-ore
Are we friends or are we mo-o-ore
As I'm walking towards the do-o-or
I'm not sure

Zastavila jsem se ve stínu košatého dubu a opřela se o vrásčitou kůži. Pousmála jsem se a sledovala páreček milenců, jež si plnými doušky užívali nejen života, ale i vlahé letní noci. Dívka se zahleděla do hvězd, opřena o chlapecké rameno.

"Něco rychlého, zběsilého, prosím," vyřkla po posledních tónech. Blonďatý zpěvák se tlumeně zachechtal a vtiskl jí polibek do větrem rozfoukaných vlasů.
If you don't wanna take it slow
If you just wanna take me home
Baby say yeah, yeah, yeah, yeah, yeah

And let me kiss you..
"Kiss me, please," zašeptala dívka a pozvedla tvář z ramene. Chlapec neohrabaně odložil kytaru na rozpraskanou půdu a otočil celé své tělo k ní. Uchopil její tvář do dlaní a utopil se v něžných očích plných nekonečné lásky.
"Miluji tě."
Nestihla nic říct, odpověděla vášnivým, ale i romantickým polibkem.
Bodlo mě u srdce. Odlepila jsem se od stromu a mířila zpět k východu z parku. Na tváři upřímný úsměv, nad hlavou hvězdy a s vědomím, že i na mě takový chlapec někde čeká. Rozhlédla jsem se po prázdné ulici.
Jen špatně hledám...

Pozn.: K povídce mě inspirovala jedná úžasná blogerka, Directionerka a zároveň kamarádka a spisovatelka, Martinka alias Artie. Když jsem četla její povídku a hověla si v naprosto "nenápadných" podobnostech hlavní hrdinky s mou osobou, motivovalo mě to a já zase začala psát. Takže, Ano Artie, je to o tobě, pro tebe a tak dále :D Doufám, že se aspoň trošku vyrovnám té tvojí.
S láskou Kac. :)
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Arthur Arthur | Web | 17. března 2013 v 16:05 | Reagovat

Miluju Tě!
To není možné! Já.. Ah.. Né, fakt! Je to dokonalé, nádherné, fantastické a luxusní! Řekla bych, že sednu a taky něco splácám. Jsi moje 'inspirovatelka'! :3

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama