Summer 2013 - 1.kapitola

16. června 2013 v 20:04 | Kacalan |  Summer 2013

1.kapitola
"Srdce je tíha, rozum je váha."
- Vladimír Holan


1.kapitola - Gemma

"Marku? Jak jsi na tom?" Postávali jsme u jeho červeného kabrioletu. Snažil se nacpat i poslední kufr do auta.
"Ano, hotovo. Jaký jsem?" Narovnal se v zádech a naklonil hlavu k levému rameni.
"Nejlepší." Přistoupila jsem s úsměvem k němu, pohladila ho po tváři a jeho obličej si přitáhla ke svému. Jeho rty se něžně dotkly mých a připomněli to, co jsem tak milovala. Objal mne svými pažemi a přitáhl si mé tělo ještě blíž. Položila jsem mu ruce kolem krku a vpustila jeho jazyk do svých úst.
"Měli bychom jet," konstatoval, když se odtáhl a konečně rozpustil ten oblak snů.
Přitakala jsem a následovala ho na přední sedadlo řidiče. Automobil překvapivě anskočil hned na první otočení klíče, párkrát roztočil motor ve vysokých otáčkách a vyrazil do tiché ulice. I na tak raní hodinu bylo kolem neskutečně málo lidí. Na obloze už svítilo slunce, svými zatím mdlými paprsky prosvicovali první letní den. Psal se rok 2013, teploty se pohybovaly kolem třiceti ve stínu a já prožívala svůj už šestnáctý rok. Zlatých šestnáct, zvláště, když máte po svém boku tak úžasného člověka, jakým Mark byl.
"Gemmo, jsme tady. Neměla bys prozvonit Jessie?" zašvitořil mile a se sklopenou hlavou se snažil přeladit rádio na snesitelnější muziku, než byly jakési lidové dechovky. Postavila jsem se na svém sedadle a vložila dva prsty do úst. Ozval se ostrý zvizd, až můj odvoz bolestně zaskučel.
Okno ve druhém patře novodobého rodinného domku se rozevřelo dokořán a ven vykoukla střapatá načervená hlava a se širokým úsměvem na ně mávala. Oba pozvedli ruku a znova se klidně usadili na svých sedadlech.
"Budeme vlastně někdy sami?" zeptal se nečekaně Mark a opřel se o mne. Šikovně se vyhnul řadící páce a usídlil se mi v klíně. Vnořila jsem mu prsty do delších hnědých kučer a se slastným pocitem lehce zatáhla.
"Jak to myslíš? Vždyť jsme sami!" namítla jsem a sklonila se, abych mu viděla do očí.
"Víš jak jsem to myslel..." Zvedl pohled ke mě. Sklonila jsem se ještě více a věnovala mu něžný polibek na čelo. Zavřel oči a rukou zašmátral na mém zátylku. Další motýlí polibek dostal jeho nos, pak špička. Teprve nakonec se naše ústa spojila v jednom dlouhém a realitu zapuzujícím pocitu.
"Jsem zde!" Jessie se ohlásila u kufru auta a výmluvně pozvedla svá objemná zavazadla.
"Jedeme na dovolenou, nestěhujeme se." Zpražila ho naštvaným pohledem a sama své věci uložila tak, kam patřily. Můj milovaný gentleman se ani nepokoušel vystoupit a pomoci této křehké dívčině, která právě vyhoupla své tělo na okraj dveří a vskočila dovnitř.
"Čágo, Gemmo," pozdravila mě a poplácala po rameni. Ještě nám chyběla jedna část celku. Vyrazili jsme vstříc prázdnými ulicím, opět.
"Meredith říká, že čeká před domem," oznámila Jessie s mobilem přitisklým k uchu. Vzala jsem její rozhovor na vědomí, ale víc se o to nestarala. Vždyť nás čekaly jedny z nejlepších prázdnin v životě. Jediné, co mi leželo na srdci, byly všechny ty lži, než jsme se dostali sem.
"Dobré ráno, paní Morgenová," pozdravili jsme sborově podsaditou ženu poklepávající drobnou nohou v safírových střevíčcích.
"Ne, že mi ji tam zkazíte. A opovažte se jí podstrkovat alkohol nebo cigarety! A žádní kluci! A ať dodržuje večerku nejpozději v deset večer a..." Její slova byla jako neútišný kulomet instrukcí.
"My víme, už jste nás poučovala. Dáme na ni pozor. Vždyť na nás tam bude dohlížet můj strýček Sebastian," zalhala bez mrknutí oka Jessie a nevinně se usmála. Vždycky jí to všichni žrali. Ne, že by vypadala jako anděl, to ne, ale všichni očekávali, že dívka s takovými známky, které vlastnila, je důvěryhodnější než kdokoliv jiný.
"No jen aby.." Z prosklených dveří podlouhlého panelového domu se konečně vynořila blonďatá hlava. Pokud Jessie měla hodně kufrů, Meredith se snad rovnou stěhovala.
"No to mě poser!" zaklela Jessie. Naštěstí tak tišše, že si toho ani vždy nabroušená paní Morgenová nevšimla. Mark okamžitě vyskočil, doběhl k mé blonďaté kamarádce a večinu z jejích "vánočních ozdob" jí gentlemansky odebral.
Avšak i přes všechnu snahu nebylo možné všechna zavazadla nacpat do kufru tak malého auta. Už jsem chtěla něco ostře namítnout, když na mě Meredith šibalsky zamrkala, zády ke své matce, a kývla hlavou k vnitřnímu prostoru auta. Poslušně jsem Marka navigovala na toto místo, kde se následně elegantně obě zbývající dívky usadily.
"A zavolej mi, až dojedete!" volala ještě Meredithina matka za už rozjíždějícím se autem. A konečně mohl výlet začít. Stačilo vyjet ze známého sídliště a už jsme opět zastavovali. Před námi stál milovaný supermarker. Mark byl s Jessie vyslán do útrob obchodu.
"Domi, tohle si všechno vzít nemůžeš!" ohradila jsem se, když jsem se otočila na svou zbožňovanou kamarádku. Na oplátku na mě znova kývla a s potměšilým úsměvem popadla zavazadlo ležící po Jessieiiným sedadlem. Tolik hrůzného oblečení jsem snad ještě nikdy neviděla a to je vzhledem k mému "vkusu" velice nezvyklá věc.
"A teď se dívej!" Hrubě popadla tenkou tkaninu na vrchních kusech oblečení a hodila je na vedlejší sedadlo. Pod touto děsivou slupkou se objevily velice ucházející, ba i nádherné kousky.
"Pořád toho máš dost."
"Gemmo, já si jedu užívat, nebudu hledět na to, co si myslí moje matka!" Popadla druhý kufr, zabořila své náramky ověšené dlaně dovnitř a na světlo vytáhla zásobu minisukní a tang.
"Tohle bude vážně zajímavé!" konstatovala jsem a dívala se, jak ze dvou kufrů dělá jeden s božím oblečením a jeden s babičkovskými oděvy. Ještě pro jistotu nahlédla na kytičkované blůzky z minulého století a rázně víko přiklopila. Vyskočila přes zavřené dveře z auta, div nezavrávorala na vysokých podpatcích a zamířila k nejbližší popelnici.
"A nebude se tvoje matka ptát, kde ty věci zmizely?" strachovala jsem se o důsledky jejího počínání.
"Konec je daleko a času na výmluvy ještě víc!" usmála se a otevřela ten nejbližší kontejner. Ano, zachovala se teď neekologicky a nečestně, ale její kufřík hrůzy zmizel v tom nejrůznějším odpadu, co lidstvo dokáže vyhodit.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama