Zkrátka zapomenout!

9. června 2013 v 21:50 | Kacalan |  Ostatní



Začínám psát a nemám ponětí, co z toho vyleze. Jen se potřebuji vypsat a nemyslet na to, co se stalo či ještě stane...

Zahledím se do zšeřelé krajiny a setřu poslední slzu. Z jedné skuliny ve vedlejší chatě vyletí tmavý pták a skřehotavě míří vzhůru. Zvednu hlavu a pohledem přejedu roztodivnou oblohu, plnou tmavočerný čar. S hlavou opřenou o rám okna vdechuju vlahý vzduch symbolizující bouřku. Je mi zle, špatně až k nevydržení. Hlavou se mi promítají mylšnky, vzpomínky, které mne vracejí zpět. Do dob, kdy ještě všechno bylo fajn.
Výhled na městskou ulici mi zakryjí obrazy mé vlastní hlavy. Ten zářivý úsměv jen pár centimetrů od mého obličeje, upřímné oči a slova, která pohladila po srdci. Ten pocit tepla z jeho dlaní na mém pasu. Chvíle bezpečí, kdy mne držel v objetí...
Hrom v dálce mě vrátil zpět do kruté reality. Do světa podrazů, zloby, hádek a těžkého usmiřování.
"Proč to tak muselo být?" zašeptala jsem do šera a spustila nohy z okna. Podemnou nebyla velká díra, více jak čtyři metry bych nepadala. Ale já skočit nechtěla, nikdy bych se nevzdala kvůli nečemu tak malicherném. Jen jsem potřebovala cítit tu volnost, která jako životodárná tekutina proudila mýma bosýma nohama..
Oblohu prosvítil obrovský hrom. Bouřka se blížila, což hned vzápětí dosvědčilo zalomození hromu. Kdysi jsem se bála. Ten zvuk a pro mne nevysvětlitelné světlo ve mě vyvolávalo děsivé představy. Tentokrát ne. Neměla jsem nutkání zalézt se sluchátky do postele a nechat se se sladkou nevědomostí ukolébat ke spánku.
Tentokrát ne! K zemi se snesly první z mnoha studených kapek. Jak romantické. Mrak nad mou hlavou se protrhl a déšť nabral na intenzitě.
S přibývajícími hromy jsem si uvědomila jediné. Nestála jsem mu za to, aby se odvážil. Dokonce ani nedokázal sebrat síly na jakoukoliv snahu. Nebyla jsem hodna jeho myšlenek. Proto on není hoden mého srdce a trápení.
Pro něj nestojí vůbec nic za to. Slezla jsem z parapetu a pevně přibouchla okno. Jedním prudkým škubnutím jsem zatáhla záclony a setřela to malé množství kapiček, jež mi ulpělo na holých nohou.
Přehodila jsem vlasy dozadu a narovnala se. Stála jsem v tmě a konečně věděla, co musím. Zkrátka zapomenout...

Ne, nejsem na to pyšná, není na co. Jen se mi povedlo se vypsat. Konečně ze mne odešly pocity, kterých jsem se potřebovala zbavit. I takovýto krátký úryvek pomohl. Hell yeah, výborně :D
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Michato Michato | 11. června 2013 v 15:28 | Reagovat

Super :)
Jinak k tomu novýho designu - je hezkej ale mně se zobrazuje vše staršně nalevo a vpravo mám jen cosi růžovýho (fialovýho :D) Možná tobě to sedí v pořádku (nebo to tak má bejt ? :D) ale já bych to trošku "pošoupla"

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama