Metal, bitch!

21. července 2013 v 17:33 | Kacalan |  Ostatní
UPOZORNĚNÍ: Celý příběh je smyšlený, jakákoliv podobnost mezi postavami e naprosto náhodná!
Příběh je pouze inspirován prostředím. A kamasutra - myšičky a pandy jsou však skutečné, i když v trošku jiných možnostech.
Příběh byl psát se záměrem omluvy kamarádce, jako zápis, který končí omluvou. Tudíž žádná přímá řeč apod.
Děkuji za přečten :)
Kac.



Psal se rok 2012, když spojil jediný tábor dvě mládá srdce a něco mezi ně vmetl.O lásce na první pohled se tu mluvit nedalo, již o rok dříve měli tu čest poznat toho druhého, ale z netradičního setkání, kdy za to mohla jedna z přítomných kamarádek, jež chodila s klukem, který měl stejné příjmení jako tento kluk, vniklo jakési kamarádství. Ale o zamilování nebyla řeč. Kdyby se znova nesetkali o rok později, nemuselo vlastně nic být, ale ono bylo.
Tohle snad zná většina lidí, kteří měli tu čest okusit chuť letního lábora. Sluníčko hřálo, vedoucí trousili dobrou náladu do všech stran, před dvěma mladými lidmi nachystané desítky různých her, jež je měli dovést k vítězství. Když byla hlavní hrdinka jménem Mandy na něčem takovém sama, bez své dlouholeté kamarádky Kim, jež ji na většinu táborů doprovázela, ale letos mořila svou hlavu na testy z autoškoly, nutně potřebovala někoho na volné chvíle. Tu bližšeji poznala sestru jednoho z vedoucích, Karoline, jež svým dospěláckých zjevem připomínala někoho s občanským průkazem a ne dvanáctileté děvče.
A pak starý dobrý kamarád, kterému se díky jeho příjmení přezdívalo Železo. Když už se znali, bylo jednoduché trávit věškerý čas spolu. Možná až moc. Trávili spolu polední i večerní klidy, na nočních slžbách si lezli do postelí, na nástupech byli nařknuti ze sexuálního harašení. Něco mezi nimi bylo, něco velkého. Já tehdy věděla jen to, co mi řekla Mandy, ale i z jejího patnáctiletého pohledu byl ten o dost mladší kluk dosti velkým předmětem zájmu. Volávala mi v jednu ráno s tím, že ji na noční probudil Železo bez kalhot v její posteli, psala mi o tom, jak k ní na nástupech vždy přišel o objal kolem pasu. Ano, tomu klukovi byl v té době třináct let, ale málokdo by ho na to tipl. No možná by na to někdo i došel, ale nevěnoval by tomu pozornost. Jeho chování mělo sice jistý úchylný podtext, ale na první pohled se zdálo, že to má v hlavě jakžtakž srovnáno. A to byl možná kámen úrazu.
Já měla dokonce i možnost za nimi na jeden den, na blbé čtyři hodiny přijet překvapit Mandy. A tak jsem jela. Vděčně mi skončila kolem krku a popřála k patnáctinám, které jsem shodou náhod v ten den slavila. Měla jsem tu čest poznat Železo. Popravdě už po pár minutách, které jsme se znali, už mne i další dvě holky, jež jely se mnou, objímal a zvedal, dělal hovadiny atd. Ale stejně nakonec došel k Mandy a objal ji. V hlavě se mi už nořila představa, že by jim to spolu slušelo a při odjezdu mi nezbylo než lišácky na Mandy pomrkávat. Pochopila.
Ale i tábor skončil a návrat domů bl velice těžký. Ještě se ani týden s dalším nesešel a už jsem byla hromadně vytažena na koupaliště. S Mandy, Železem, Karoline a Mandyinou sestrou. Bylo to fajn, řekla bych. On nebyl zrovna urputně upnut na jedinou holku, takže jsme se vody napily všechny a to pořádně. Nebyl to poslední fajn den na koupališti, ještě několik jich bylo. Když tyto pravidelné návštěvy místní organizace začaly ustávat, ještě párkrát jsme byli hromadně na dětském hřišti, kde si má citlivá záda užily dokonce i nehygienické olíznutí. A pak konec. Někdy potom seMandy odhodlala mu napsat, co cítí, ale dopisem, ať na odpověď denně nečeká u otevřeného okénka FB. A tak psala a psala. Vlastně jsem to byla já, kdo s ní stál před poštovní schránkou a utnul poslední obavy z nadcházejícího úkonu. On odpověděl a nějak spolu začali chodit, dá-li se to tak říct. Na rande spolu totiž byli kolikrát, dvakrát? A pak celou dobu nic, i když byli stále oba spolu zadaní. Až do zimy. Za okny svět objímala sněhová peřina, teploměr se tak tak držel těsně nad přimrznutím a blížil se začátek jarních prázdnin a zimní lyžařský výcvik, na který jsem kromě nich jela i já. Vyzbrojena snowboardem a lyžařskou bundou jsem očekávala, že budu dělat hrozného křena jejich vztahu. Ale na pokoj nám ještě dvě holky přibyly a pak se objevil další kluk. Vysoký, hnědovlasý, usměvavý, hezký, se smyslem pro humor a mé křenství nějak opadlo. Ale i tak jsem zaregistrovala, že jejich první pusa padla až po půlroce vztahu a to s tím, že byla u dětinské hry "Papuče". Trochu neobvyklé, řekla bych. Ale zase nebyla poslední. Na jejich společné noční službě, kdy jsem se já válela s tím krasavce v posteli a ještě se spolubydlící jsme rozebírali totální hovadiny, byla další. Se slovy :Seru na to, si ji přitáhl a konečně dostal do jejich vztahu trochu života. Konečně se dali považovat za pár. Moc jsem se do nich nemontovala a žila si vlastní život i sen, topila se v představách i zamilování do basketbalisty z Železovi třídy.
A když i tenhle tábor skončil, byla jsem za Mandy strašně ráda. Že si nic nezlomila a že konečně zjistila, jak to mezi ní a jím je. Já pocítila hořké zklamání, protože mé city nebyly tak opětované, jak jsem čekala, ale i z toho se člověk dokáže vylízat.
Oni spolu konečně začali chodit častěji ven, proběhl i konečně pořádný počet polibků a jási říkala, jak jí to přeju. Do mého života se v té době dostával už další kluk, spolužák, jež jsem ho celé roky odmítala a až když ho to konečně po několika letech přešlo, se do něj bezmezně zamilovala a nedokázala pochopit, proč se tomu on brání. Trvalo mi dlouho, než jsem si vůbec dokázala uvědomit, že ho mám ráda víc, než jen jako kamaráda. Ale Mandy už zase byla nešťastná. Železo se začal vymlouvat, že toho má moc, box, školu apod. Nikdy jí nenapsal první, nikdy ji nepozval ven... Rozhodla se o ukončit jako rozumný člověk. Ale bylo těžké se rozejít z očí do očí, když ten druhý odmítal jakoukoliv schůzku. Tak vztah, co začal papírovým dopisem končil zprávou v chatu o tom, jak o sobě nic neví, nemají na sebe čas a další tisíce takových to důvodů, proč by měli vztah ukončit a rozejít se.Odepsal jí. Ale nepociťoval žádnou ztrátu, ani nebojoval. Vlastně jen tupě jako ovce souhlasil se vším, co mu napsala a poklidně se rozešli. Ale Mandy z toho byla špatná, stále ho měla ráda, i když se choval jako totální blbec. Blížil se konec devítky. Já marně doufala, že s tím hnědookým splužákem něco ještě bude, ale když se nevyjádřil ve škole, urazil se na mě a přestal se mnou komunikovat kvůli nečemu, o čem ani nevím, na rozlučáku mě sotva pozdravil, mé snahy opadly. Ještě na začátku prázdnin jsem se užírala láskou k němu a nutila svého nejlepšího kamaráda, který mi při té příležitosi sdělil, že má sice holku, ale od čtvrté třídy mě nepřestal milovat a že je to poslední dobou ještě silnější, aby zjistil, co ke mě krasavec cítil a proč se tak zachoval, co se vlastně stalo.
Ale letní prázdniny znamenají i letní tábory. Ten rok jsem měla já i s Mandy jet na oba turnusy, stejně jako Železo. Na jednu stranu se bála jeho reakce, že ji bude ignorovat, na druhou jí chyběly jeho blbé řeči a dvojsmysly, které by málokoho napadly. Sice v té době měla další vztah, který se i přes tří měsíční známost nemohl rovnat tomu dlouhodobému, téměř desetiměsíčnímu s ním, ale i já vím, že v ní stejně hlodal pocit, že by se mohli mít rádi dál. Vždyť to mne na chatu bombardovala zprávami o tom, jak si Železo přidal novou fotku, i když v tém době už regulérně spala s Markem. Dávala táboru velké šance. I on vypadal, že se nezlobí a že se to snaží brát dospěle, ale i kdyby něco mohlo být, ublížila by tím Márovi, který ji měl opravdu upřímně rád. Sama byla v koncích, ale žárlila na každé malé dítě, které se k jejímu bývalemu byť jen přiblížilo. Řešení přišlo samo. Mezi ně se totiž vecpala Kim, Mandyina nejlepší kamarádka. A mezi ní a klukem, který její kamarádce ležel na srdci, se to rozjelo ve velkém. Ale je to ještě horší, než se zdá, mnohem horší. A já vám to povím, protože... já jsem Kim...

Nebylo to záměrné, nikdy bych si nedokázala představit, že to budu zrovna já, na koho bude má nejlepší kamarádka žárlit, protože se s jejím bývalým válím bez kalhot v posteli. Vlastně to celé byl omyl. Z lyžáku a koupališť to pro mne byl kámoš, se kterým se dalo bavit, dělat hovadiny, prostě si ty společné chvíle užít. Takže když mi všechny tři holky z pokoje šly spát pod širák a já zůstala sama na pokoji, potřebovala jsem něco dělat, abych se nebála. Nejdřív jsem s mladšíma holkama chodila jako noční služba po pokojích a bavila se s ostatníma, ale v jednu ráno bylo nutné předat službu dál, holkám, se kterýma Železo do té doby seděl na pokoji a rušili malou holčičku, kterou jsem potom poslala k nám, aby se konečně trochu vyspala. Holky z toho pokoje vypadly a já tako hodlala jít spát. Ale z protějšího pokoje jsem uslyšela hlas svého milovaného vedoucího. Automaticky jsem zamířila tam a viděla ho, jak potmě sedí na volné posteli a něco vykládá holkách pod pěřinami. Za mnou nakráčel i Železo a rozvalil se na poslední volnou postel, což vlastně byla povlečená madračka ležící na zemi. Zrovna se řešilo nějaké zajímavé téma, tak jsem si k němu přisedla, opřela se o něj a zapojila se do debaty. Ale v jednu ráno se debatuje velice ztěžka.V jednu chvíli už mě z toho sezení bolelo za krkem, tak jsem svého spoluležníka odsunula co nejvíc ke stěně a lehla na krajíček. Snad automaticky si mě přitáhl k sobě a objal. Ani nevím jak, ale bylo to příjemné. Vedoucí dál mluvil do tmy, holky usínali a my do toho taky neměli dalko, ale hrdě jsme mu přitakávali. Obě dvě holky, jež obývaly pokoj, usnuly a vedoucí se zvedl, že jestli ještě chvilku bude v tom pokoji, usne taky a ráno nás nebude mít kdo vzbudit. Tak tedy odešel, ale nám se zvedat nechtělo. Pod peřinou bylo teplo, oba spalí, akorát jsem mu ještě sdělila, že mi někde cestou vypadl mobil a že bude zajímavé, až ho nějaký vedoucí najde. Ten mobil, samozřejmě. On odvětil, že radši ať najde moji kraksničku, než aby našel nás dva v jedné posteli. Souhlasila jsem a konečně se pokudila usnout. Jeho dech se zpomalil, dýchal pomalu a zhluboka. U mě to taky bralo. Ještě vím, jak holky z noční služby rychle přejely baterkou na mobilu pokoj, jak hledaly vedoucího a pak už nic. Vzbudil mě až jeho odchod asi o půl třetí ráno, kdy ho služba vyhazovaly. Vylezla jsem hned po něm a bylo mi nakrásno sděleno, že budu nevyspaná. To víte. Vlezla jsem do postele vedle malé holčičky, mé jmenovkyně, a spokojeně usnula. Vzbudil mě až příchod těch, kteří nocovali venku. Mndy po mě ještě stihla hodit můj vlastní mobil s tím, že ho našel Železo. OK.
Pravda často jsme na to narazili ve vyprávění jak mezi sebou, tak i ostatním, ale nikdo neřešil, že jsme spolu hodinu spali. Opravdu spali ve významu zavřít oči a spát. Už jsem si řekla, že si nemusím vyčítat, že jsem usnula objatá rukou kamarádčiého bývalého, protože z toho nikdo nic nevyvozoval. Zase všechno fajn. Po dalším nestravitelném obědě jsme se odebrali k nám na pokoj, kde už byl připravený tablet s filmem, Železo a ještě jeden kluk. Nějak se to vyvrbilo, že jsme s Mandy ležely na postelích, každá na břiše, trička i podrprsenky v neznámu. Aby bylo jasno, nechávaly jsme si namasírovat táborem ztuhlá záda od kluků na nás sedících.
V tu chvíli se to posralo. Dokud na mě seděl a tlačil mě do zad, říkala jsem si, že to zas tak hrozné nebude, dokonce ani když oba kluci měli narážky na to, že až se budeme chtít zvednout, klidně nám z dlaní udělají podprsenky, mi nepřišlo divné. Ale když si na mě celým tělem lehl, a že není zrovna nejlehčí, a prsy přejížděl po stranách mého polonahého těla, neskutečně to lechtalo. Ale takovým tím příjemným způsobem. Jako neskutečně lechtivý člověk jsem se svíjela jako klubko hadů. Což se za předpokladu, že jsm nechtěla celému osazenstvu ukázat své vnady, dělalo velice špatně. Zatínala jsem tedy různě svaly a zvedala pánev. Ale mu se to snad ještě líbilo a dělal to o to radši. Hu...
Pro mně nejděsivější bylo pozdější uvědomění, že mě to vzrušovalo. Počkat, Železo, devadesátikilový kluk s nechutným chováním, Mandyin bývalý, ten, že mě měl... To byla blbost na entou, ale i tak na tom něco pravdy bylo. Hned po téo události jsme si celý tábor měli nastoupit na hromadnou fotku do novin. Nebudu lhát a přiznám, že jsem musela marně dostávat "cizí" ruce ze svého zadku. Jako zase, ta pozornost, kterou mi věnoval, byla příjemná, užívala jsem si, že nějaký kluk jeví pozornost více o mě, než o mou krásnou a úžasnou kamarádku, jak tomu vždycky bylo. Fajn, uvědomovala jsem si, že o ni stál o dobře rok dřív, ale i tak to hřálo u srdce.
Má pamět se už pokusila vytěsnit vše, co se za další dny stalo. Aspoň detaily už mi v ní moc místa nezabírají, jde spíš o podstatu. Celé ty dny byly plné masážíš, ať už kohokoliv, filmů, společného válení se v posteli, popíjení nealkoholických nápojů z bufetu, jídla, her, hlášek, vítězství i porážek. Ale taky nočnch služeb, jež jsem den po spaní pod širákem měla s Mandy. Chtěla jsem si promluvit o tom, co se při té masáži stalo, ale byly jsme unavené a to až tak, že jsme usnuly na pohovce a přítomná vedoucí nás se smíchem vyfotila a hodila naši fotku na Fb. Noční služba aktivní, velice. Když už jsme ve čtyři zapadly do postele, teprve byl čas na mluvení, dokonce i energie, ale z naprosté blbosti jsme si akorát začaly porovnávat prsa a tlemit se, že bazén venku radioaktivně září. A pak teprve konečně usnuly.
Budíček pišel až neskutečně rychle. Do pokoje nám vběhl vedoucí, vzbudil nás, ale po ujištění, že jsme měli noční, nás nechal spát dál. Holky se ale ipřes to zvedaly a kromě Mandy odcházely na snídani. My spinkaly spokojeně dál, dokud nám Železo nevpadl jako hurikán do pokoje, neskočil do postele a obě si nás nepřitáhl k sobě. Rozespale jsem ho použila jako polštář, což normálně dělám s Mandy, když máme tu čest spát na společné posteli. On byl po snídani a já byla rozhodnuta se na mi vysrat, ale má kamarádka se stejně zvedla a sama šla jíst. Zůstali jsme tedy na pokoji sami, v jedné posteli, já jen v mikině a spodním prádle. Ležela jsem na jeho rameni a pospávala, když mi rukou přejížděl po nahých zádech, nohou a leu kalhotek. Ve cloně spánku to bylo neskutečně příjemné, tak jsme se váleli po sobě, kryli se peřinou a dlaněmi přejížděli po různých místech. Dokonce se odvážím napsat, že jsme se několikrát chytli za ruku v představě, že spíme. Když už holky začaly proudit zpátky do pokoje, jen jsme leželi, oči zavřené. V duchu jsem si říkala, že jsem v prdeli, už kvůli Mandy, kterou to muselo žrát, ale já si nemohla pomoct. To on vždycky došel, já se téměř o nic nesnažila, vše on. Ale i tak to ode mě bylo nefér. Navíc, když jsem si zpětně všimla, kdo to se mnou vlastně dělá, ty nevypočitatelné reakce, divila jsem se sama sobě. Ale začínala jsem ji chápat. Když jsem na začátku týdne žárlila, že si mě nikdo nevšímá, byla to normální situace, ale na konci mi vadilo, že na druhé diskotéce v pořadí pro mne nedošel na ploužák. Vadilo mi, když objal jinou holku, což bylo na denním pořádku. V duchu jse si říkala: Ty vole, co blbneš!? A nechtěla jsem ublížit jedinému člověku, co mě zná líp než já sama, co se mnou vydržel celé ty roky bez toho, aby mu hráblo, co mě má ráda. Mandy, má kamarádka, kvůli které bych se vzdala čehokoliv.
Nadešel poslední večer, poslední diskotéka. S karnevalovým tématem jsme se s pár lidma převlékli za pandy a s výkřiky: Oppa panda style! jsme posedávali na židlích v sále. Bylo jich málo, tudíž někdo musel na klín. Samozřejmě jsem to byla já, kdo seděl na klně Železa, který šel za parkovací značku a strašně si to užíval. Držel mě kolem pasu, přejížděl po volném pruhu zad, co mi vykoukl z trička, dokonce sahal na zadek, dokud jsem ho neodtáhla s tím, že jestli nás zahlédne táborový fotograf a hodí tu fotku na web, matka mě zabije. To ho aspoň trochu zastavilo. Trochu. Pařili jsme jak o život a prvn z ploužáků udělali jako hromadný "pandí grup dance", kdy jsme všichni stáli v kruhu a tancovali ploužáka, chvilku i s panem Parkovací značkou.
A pak byl další ploužák. On seděl naproti mě a já schválně dlouho seděla, aby měl čas. Když se k ničemu neměl, optala jsem se kamaráda a šli jsme tancovat. Nebudu kecat, že jsem se musela usmát, když jeden z tanců se nechal vytáhnout od Mandy a tancovali spolu. Usmívala jsem se jako blbeček, vždycky jim to spolu slušelo. Dalších několik ploužáků jsem tancovala s jinýma, stejně jako on. Chodila jsem pro vedoucí, různé kluky a s každým si ten tanec co nejvíc užila. Pak teprve došel. On, sám. Já bych pro něj nikdy nešla. Sice strašně nerada sedím při ploužácích, vždycky někoho najdu, i kdyby to měl být jedenáctiletý kluk, který mi celý tanec leží na prsou.Chytila jsem se ho kolem krku a nechala se k němu přitisknout. Byl jediný, se kterým jsme se bavili jen na okraj. S vedoucím jsem byla schopná prokecat celé dvě tři minuty, až toho času bylo málo, ale s ním to bylo tiché, ale ne úplně. Žádné trapné ticho, jen příjemná konverzace. V tu chvíli jsem si uvědomila, že i při té pomalé písničce, kdy mě držel za záda, mě fyzicky přitahoval. Víc, než jsem si byla vůbec schopna přiznat. Další tance jsem věnovala dalším klukům a užívala si, když byl konečně někdo vyšší než já. Došel ještě jednou a to proto, že jsem vedle něho stála před chatou a on mi chtěl něco říct, ale když jsme uslyšeli pomalou písničku, celá naše parta se začala zveat, že jdou trsat, tak jsme šli taky a on nějak automaticky usoudil, že už jdu s ním. Už jsme se jakžtakž bavili, ale nic převratného. Spíš taková příjemná situace, vlastně ani nevím. Ale co mě naštvalo, poslední tanec tancoval s holkou, jež se mnou chodila na základku do třídy a vždycky to byla pořádná kráva. Vytáhla jsem nějakého prcka a přetrpěla to. Sama sobě jsem však vyčítala to, že za mno došel dvakrát on, nýbrž Mandy si musela dojít pro něj. Tohle se musí na tom druhém táboře změnit. Vím, že má Marka, ale tohle si nezaslouží.
Mandy mi usnula hned po pár minutách v posteli, holky měly noční, tak jsem se oprchovala a opět v mikině a kalhotkách lehla do postele, ještě jsem po noční službě nechala Železu vzkázat, že se chci "pandit". /Toto slovo je stejné jako šmoulozní, má nekonečno významů, možno využít jako jakékoliv sloveso/ Prý si prudce stáhl kalhoty a se šklebem se na ně podíval, ale pak konstattoval, že chce spinkat. Jo, tlemila jsem se tomu jak debil, přitulila se k Mandy a po noční svačince usnula.
Ráno bylo mrzuté. Ten den už se mělo jet domů a mě se za žádnou cenu nechtělo ani vstávat, natož si balit. Měli jsme se dostavit na snídani a pak měli hodinu na to, abychom si sbalili všechny věci. Ještě jsem se ani neprobudila a holky už byly na nohou a on ve dveřích. Padl vedle mě na postel a drze se mi vsocknul pod peřinu. Vlastně jsem protestovala jen trošiku a pak mu usnula na rameni. Nevadilo mu, když jsem mu svou nohu hodila kolem pánve. Naopak! Položil mi dlaň na odhalenou hýždi a jemně po ní přejížděl. Jedna z věcí, které mě probraly k životu. Přehodil si obě mé nohy přes sebe, jednou rukou stále svíral můj zadek, druhou odkrýval má holá záda. Přitáhl si mě ještě blíž. Podívala jsem se mu do čí, jejichž barva se nedala nijak popsat, a nechala si jeho hlavu opřít o mou. Dech se mu zrychloval. Lechtal mě od zad, zadek, nohy až po břicho a já instinktivě cukala. Chvilkama jsem zřetelně cítila bouli na jeho trenkách s kamasutra - myšičkami.To už bylo moc i na mě. Zajela jsem mu do vlasů a se zavřenýma očima se jimi prohrabávala. I můj dech se zrychlil a srovnal tempo s tím druhým. Být v pokoji někdo jiný, typoval by nás na právě zaběhnutý maraton. Instinktivně jsem mu zatáhla za vlasy a on pevně sevřel jednu mou půlku. V jakýchsi nepravidelných intervalech mi mačkal zadek, stejně jako já ho tahala za tmavé vlasy. Po chviličce se začal ze zadku přesouvat k vnitřní straně stehen, což bylo až k nevydržení.
Stopnul to však on. Začal zničehonic mluvit o snídani a o tom, jak bychom měli jít. Sdělila jsem mu, že to teď nepůjde. Oba neskutečně zpocení pod mou peřinou, já jen v mikině a tangách, on spodkách a tričku. Rozhodli jsme, že se zvedneme na tři. Avšak když jsme k tomu číslu došli, ani jeden z nás ne ani nepohnul. V tu chvíli už byla v pokoji jedna spolubydlící. Ruka z mého zadkuse přesunula k mé dlani a propletla si s ní prsty. Až na čtvrtý pokus se mi povedlo sednout, ale byla jsem opět vtažena zpět do postele. Nakonec nám další spolubydlící musela sebrat peřinu, abychom byli schopni se vůbec vyhrabat. Natáhla jsem kalhoty a jinak v pyžamu šla i s Železem na snídani. Popadla jsem poslední dva chleby a jeden mu na požádání dala. Radši jsem ani nezkoumala, jakáže to pomazánka byla. Mandy stále seděla u stolu, tak jsme si sedli k ní a bez jakéhokoliv stydění si povídali. V jednu chvíli ale pronesl takovou šílenou narážku, až jsem se málem začala červenat. Vyčítala jsem si, co se stalo, už kvůli němu, protože celou dobu prohlašoval, že co se stane na táboře, tam taky zůstane a já s ním soucítila, ale taky hlavně kvůli ní. Nedokázala jsem si své reakce vysvětlit.
Ale začal se mi líbit pocit, kdy jsem šla po chodbě a byl-li nablízku, vždy měl chuť mě objat. Nebo když se mi venku složil do klína, když jsem seděla na stole a on stál. Bylo to... nezvyklé. Domů jsme jeli busem, jako obvykle. Hodila jsem si věci na dvě volná sedadla a poslala tam Mandy. Těsně před odjezdem jsem se však zachovala jako prvotřídní kurva a ta nejhorší kamarádka pod sluncem. Sice jsem měla věci vedle Mandy, ale než se vyjelo, šla jsem ke dvojsedadlu, kde seděl Železo ještě s jedním klukem. Fotili se a já se chtěla bavit s nima. První jsem si chtěla jsednout na klín tomu klukovi, protože seděl na kraji, ale nějak jsem se dostala na klín Železu. Z prdele, opravdu ze srandy jsem nadhodila s lišáckým úsměvem, jestli by si jeho spolusedící nechtěl sednout za Mandy. Nečekala jsem, že by se toho opravdu někdo chytil. Chtěla jsem sedět s Mandy a konečně všecno pořádně rozebrat, ale potřebovala jsem si rýpnout. Železo se toho ale chytl a vlastně toho kluka vyhodil. Lépeřečeno se ho tak dlouho ptal, jestli by mu to nevadilo, až kývl. Tak jsem dostala svůj batoh a zůstala sedět. Strašně mě to pozdji zamrzelo, ale já opravdu nezeptala Mandy, jestli to nevadí jí. Ale v tu chvíli mi to nějak nedošlo. Popravdě jsem byla ráda, hřálo mě, že stál o to sezení vedle mě. Prostě ... bylo to milé. Ani na chviličku jsem neseděla rovně jako normální člověk. Vlastně jsem to by.a já, kdo se mu nejdřív opřel o rameno. Ale pak mě objal a já byla jak na polštáři. Sice chvilku trvalo, než jsme si našla vhodnou pozici, abych na něm mohla ležet a zároveň se dívat na televizi bez toho, aby mě braly smrtelné křeče, ale nějak to šlo. Dokud kámoš za mými zády nezačal vykřikovat, že mu není dobře. V autobuse bylo neskutečné horko, dusno, extrémně kodrcal a ještě jsme jeli dlouho. Okamžitě jsem odmontovala "koš" ve formě igelitovho pytlíku, dala mu ho a zavolala na vedoucího, že mu není dobře. Ke mně se přidali další lidi a já si uvědomila, že možná tu šavli hodím i já. Řidič okamžitě začal zajíždět na kraj a my se vyhrnuly z autobusu. Kamarád se ohnul, já mu držela pytlíkiy a přejížděla po zádech. Celý se klepal a obličeji byl zelený. I pár dalších lidí nevypadalo nejlíp. V autobuse dostali přední místa, ale já už se nechtěla i přes stoupající nevolno stěhovat. Radši jsem si hodila nohy přes uličku, opřela se o Železo, pousmála se na Mandy, která si našla dvojsedadlo jen pro sebe a pospávala a zavřela oči. On mě objal rukama a na chviličku si prty plopletl s mými. Nemohla jsem pořádně tvrdě usnout, na to mi bylo moc špatně. Spíš jsem byla v takovém tom stavu, kdy člověk vnímá, ale ani za nic se nedokáže pohnout, dokonce ani otevřít oči či něco říct. Pak mi tu ruku pustil a jednou mě objal kolem pasu, čímž mě chránil před jakýmkoliv pádem ze sedačky. Druhou mi jemně přejížděl zezadu po krku. Pomalu a příjemně. Jen díky tomu jsem pomaličku upadávala do spánku. Když už simyslel, že opravdu spím, ale já se k tomu teprve dopracovávala, znova mě chytil za ruku a pořádně objal. Teprve pak jsem usnula. Až kousek od našeho města mě probudily hlasy a zastavení autobusu. Má kamarádka, vlastně spolubydlící, vystupovala dřív. Vyskočila jsem ze sedadla a zuřivě jí zamávala. Bus se rozjel a já s ospalýma očima znova sedla zpět. Opět mě objal, ale já už nešla spát, jen jsem tak polehávala. Bavila se s ním o rodičích, o tom, co bude mít k obědu a o tom, jak jeho mamka stála proti srnce a hleděla jí zpříma do očí. Když jsme o chvilu později zahlédli za oknem srnku, mohli jsme se potrhat smíchy. Když už jsme vjeli do našeho města, narovnala jsem se, abych zjistila, zda náš dům jde vidět z hlavní cesty. Nešel, ale zase jsem si stihla zavolat s mamkou, která právě vyjížděli z domu. Další část cesty jsem se po ich dívala, zda náhodou nejedou kolem nás. On měl stále ruce kolem mého pasu, jedna dlaň mě nebezpečně hladila po vnitřní straně stehna. Bus projížděl kolem jeho baráku, kde mi ukázal přesně vchod, kde bydlí, a pak už zatočil na parkoviště. Sebrala jsem svůj batoh a s ním za zády vystupovala. Objala jsem se s otcem, pak i s mamkou a bratránkem, hodila si k nim věci a začala se už tradičně objímat se všmi okolo. S děckama, které jsem znala jakkoliv dlouho, ale i vedoucíma, které mám strašně ráda. Mezitím odjel. Bez toho, že by řekl aspoň blbé čau. Z toho se dalo usoudit, že jsem ho nezajímala já, ale to, co všechno jsem u dovolila. Počkala jsem ještě s Mandy na její mamku, protože bych ji v žádném případě nenechala stát samotnou na parkovišti a pak zamířila domů. Doma jsem se najedla, zasmál se hovoru od Mandy, která mi potřebovala sdělit, že má na záchodě brouka a pak si sedla unavená k počítači. Když jsem večer seděla na "oslavě", uvědomila jsem si jediné, strašně jsem ublížila jedinému člověku, na kterém mi záleží víc než na sobě. Druhé zjištění už bylo jiné. Chyběl mi. Neskutečně moc mi po pár hodinách chyběl a já si nemohla v žádném případě pomoct. Možná právě proto mi do žil vniklo i něco mírně alkoholičtějšího než jen minerálka.
On zmizel jako pára nad hrncem a i když se s ním uvidím i na tom druhém táboře, už nechci opakovat tu samou chybu, ať to bude jakkoliv těžké. To kamarádství mi za to stojí. On nestojí za to, ani o to. Tak co řešit. Ale chtěla bych se neskutečně omluvit osobě, která tu celou dobu byla, trpěla a já i přes to nepřestala. Mandy, osoba plná sarkasmu, optimismu, náladovosti, lásky, přátelství a pochopení. Ten anděl, kterému jsem zlomila křídla, kdž potřeboval létat nejvíce. Ano, má Marka, ale to mě v žádném případě neopravňovalo chovat se takhle ke klukovi, kterého ona měla ráda, ať už kdysi nebo stále. Tohle se mezi přítelkyněmi nedělá a já ji nechci zttratit, tudíž takováto věc musí jít bokem. Nechci to házet jen na něj, i já za to neskutečně můžu, mám na tom svůj díl odpovědnosti, ale věřím, že mi odpustí. Doufám v to.
Navíc, když jsem byla u toho, jak hnusně se k ní zachoval, když byli spolu, tohle zažít nechci, v žádnm případě. Navíc jsem si vždycky první vztah představovala jako poznávání, přátelství, chycní za ruku, pusa, polibek a pak teprve něco víc. Tohle pořadí je na mě moc chaotické. Prostě s tím končím. Radši mít kamarádku na celý život, která nezradí, než kluka, který už to jednou udělat a ta důvěra tam není stoprocentní. Už jde jen o to, aby mi odpustila všechny chyby, keré jsem za ten týden nasekala. A když už mi odpustí, ať neudělám další.
Mám tě ráda, Mandy, neskutečně moc a nikdy tě nechci ztratit. Odpustíš mi tedy?
S láskou,
tvá Kim.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama